Odhaleny čtyři Mozartovy trombonové koncerty

 

V jarních měsících r. 2007 se  Ch. Lindbergovi podařilo prakticky, tj. na koncertním pódiu, prokázat nedávný objev rakouských hudebních historiků. Zkoumajíce právě nalezenou část korespondence Wolfganga Amadea se svým otcem Leopoldem, došli k závěru, že KV 412/514, 417, 447 a 495 jsou koncerty určené trombonu s doprovodem orchestru, tedy nikoli lesnímu rohu.

 

Ve stati Roberta von Bahra* se uvádí, že, vyjma 1. věty KV 412, všechny tyto skladby premiéroval salcburský trombonista Thomas Gschladt, tedy nikoli, jak se dosud tradovalo, Joseph Leutgeb von Wien. Popírá se též Mozartova dedikace Leutgebovi. Pravdou je, že Mozart, Gschladt a Leutgeb byli dobří přátelé. Malý Wolfgang si oba dva hráče oblíbil již v době, kdy spolu provedli Dvojkoncert M. Haydna. Gschladtovi věnoval sólo ve svém raném "Die Schuldigkeit des erstten Geboten", KV 35, s Leutgebem se sblížil ještě více, jejich dlouholetý vztah ukončila až smrt. Leutgeb dokonce pomohl vdově Constanze nechat v r. 1800 předmětné kompozice vytisknout.

Uvádí se, že J.Leutgeb, přes svůj uhrančivý talent, neměl vůbec hudební vzdělání. V mládí trpěl neuvěřitelnou bídou. Roku 1777 se ve Vídni seznámil se svou budoucí ženou, majitelkou obchodu se sýry. Sňatkem se jeho finanční situace přechodně zlepšila, ale poté, co  r. 1792 definitivně zanechal hry na lesní roh, nastupuje tísnivá chudoba znovu. O způsobu jeho života svědčí i tato Mozartova zmínka v dopise otci: "Ich schreibe nicht mehr eine Note für dieser Trunkenbold"** - pro toho mazavku už nenapíšu ani notu - v r. 1782, kdy Leutgeb hrál na veřejnosti Allegro z tzv. Koncertu č. 1 pro lesní roh. Svrchovaně zajímavým je fakt, že "druhá věta" - Rondo, vznikla až v r. 1791, tedy v roce, kdy autor umírá. Nezbývá, než se domnívat, že tyto dvě skladby nemají nic společného, byly jako koncert označeny a vydány až po Amadeově smrti, a to právě žárlivým Leutgebem! V závěru svého života Mozart  již lesní roh nepoužívá ani pro sóla a tutti v symfonickém orchestru ( v Requiem je žesťová skupina bez horen).

O životě trombonisty Thomase Gschladta je pojednáno v samostatné literatuře***, zde připomeňme, že byl na salcburském dvoře angažován též jako hornista a ... violista. Za skutečnost, že Mozart věnoval své koncerty právě jemu, může nejen kamarádství, Gschladtova virtuozita a Leutgebova neschopnost, ale též rozšíření nového nástroje zvaného coro da tirarsi.

Coro da tirarsi ( it. tirar - vysunout) je historickým pokusem, jak uplatnit chromatickou hru i na lesní roh (v době před zavedením strojiva). Šlo o jakýsi "snižcový roh" (fr. cor à coulisse, angl. Hornbone, něm. Zughorn). Z fyzikálních důvodů však nelze nástroj rohového charakteru chromatizovat snižcovým způsobem. Rohový nástroj totiž rozšiřuje svou menzuru povlovně, a to nejlépe již od nátrubku (nejpozději od druhé třetiny délky). Snižec z logiky věci nemůže být kuželovitého tvaru, a tak bylo zapotřebí trubici prodloužit a rozšiřovat ji až za snižcem ( viz obrázek) Zvětšením velikosti nástroje by však i nepřijatelně kleslo ladění. Kompromisem se dosáhne kónické menzury až v polovině základní jeho délky (tj. se zasunutým snižcem). Ztrácí se tím sice pro lesní roh charakteristická nejistota na začátku tónů, zato kvalita intonační se citelně zlepší.

 

V historických pramenech se uvádí, že Gschladt účinkoval r. 1793 na zádušní hostině za gilotinovaného Ludvíka XVI. Vdova Marie Antoinetta oslovila nejvýznamnější hudebníky rodného Rakouska (Gschladt tehdy působil v Olomouci a navíc už trpěl revmatickými bolestmi, takže cesta do Paříže, navíc v půli ledna, byla pro něho utrpením utrpením). Desmoulins uvádí, že hrál "du Mozart" - tedy Mozarta. Dosud jsme se domnívali, že se jedná o tehdy již polozapomenutý koncert otce Leopolda, protože známá Amadeova sóla z církevní hudby nepřipadají při světské příležitosti v úvahu. Dnes lze však říci, že se zřejmě jednalo o KV 495, tehdy šest let starý. Marie Antoinetta po doznění skladby zvolala: "Ça soit une éxecution parfaite" *4)-  to bylo skvělé provedení ( francouzsky "éxecution" - však znamená též "poprava" - pozn. překl.).

 

Bylo by třeba ještě vysvětlit nepochopitelné poznámky vepsané do partitury 2. věty tzv. 1. koncertu, tj. KV 514:

"Oh, signor Asino..., a te . . bestia ... o che stonatura...bravo poveretto. Oh seccatura di poglioni... Ma intoni almeno una, cazzo. Bravo, oh trillo di pezzo...finisci? - grazie al ciel." Ó mistře Asino ... k sobě...zvíře... zas vedle ... bravo chudinko... sekáš to jak trávu... Aspoň jednou hraj čistě, sakra... Trylek je bezvadný. Skončils´? Bohu díky.

 

Takto infantilních poznámek užíval mnohem mladší Amadeus běžně v různé korespondenci, není vyloučeno, že je tentokrát určil svému bratranci Robertu Christianovi (oslovení "Asino", it. "osel"), trombonistovi. Mohl je tam vepsat i starý Leutgeb, těžko říci...

Vnucuje se i další otázka - proč se už nadále hrály tyto čtyři koncerty pouze na lesní roh? Vysvětlení je prosté - r. 1813 vynalezl hornista Blühmel ventilový systém. Ten, i přes zjevné mechanické a intonační nedostatky, přišel rychle do módy a na několik desetiletí zcela vytlačil snižcové nástroje ( kromě coro da tirarsi i trombon a anglickou slide trumpet). Krizi trombonu se podařilo upravit až koncem 19. století, a teprve v minulém století se stavba snižců zpřesnila, takže bylo možno hrát rychleji. Nevýhody ventilového a pístového systému ( zúžení menzury ve strojivu, nehomogenita materiálu, nespolehlivost pohybu, intonační přibližnost) se dnešním firmám podařilo částečně potlačit - lesní roh dostává čtvrtý ventil, dalším ventilem mění F na B ladění. Tyto finesy tedy před laickým publikem dovolí hrát Mozarta docela obstojně.

 

Proto je pravděpodobné, že právě odhalené trombonové koncerty budou hrát i nadále zejména hornisté. Výpadek by dále zúžil jejich skrovný klasicistní repertoár a konzervativní část publika by to zřejmě také nevítala. Klasicistní trombon s Beethovenovým, Haydnovým, Mozartovým ( otce i syna), Tůmovým, Speerovým ad. výběrem skladeb by zatím dostal jen kvantitativní injekci.

 

 

Odkazy v textu

* Robert von Bahr: About a sensational new findings regarding the instrument in Mozart´s so-called horn concertos, Brass International Society (BIS), Djursholm, Švédsko 1999

** Das Korrespondenz zwischen Wolfgang und Leopold (1782), Stadtbibliothek Salzburg

*** J. Richard Raum: An Historical Perspective of an 18th Centure Trombonist, Brass Bulletin, 1994/05, Bulle, Švýcarsko

*4) Camille Desmoulins: Sur la Grande Révolution Francaise, díl 4. str. 255, Éditions Diderot, 1796, Paris

 

Další prameny a literatura:

The New Groove Dictionnary of Music and Musicians, ed. Stanley Sandle, díl 13., 1980, London

Jiří Kratochvíl: Dějiny a literatura dechových nástrojů, Státní pedagogické nakadatelství, 1964, Praha

CD The Four Hornbone Concertos (Ch. Lindberg, Tapiola Sinfonietta, J.- J. Kantorow) BIS Recordings 2007, Stockholm, Švédsko

Jean-François Houlot: Mozart und Gschladt, 1787, olej na plátně, Gemälde Gallerie Schöbrunn, Wien

 

www.bis.se

www.hickeys.com

                                                  Koncert  č 1, 1. věta

                                                  Koncert č. 2, 2. věta

                                                  Koncert č. 3,  3 věta

                                                  Koncert č. 4, 1. věta